Sant Salvador Saverdera – Španělsko

Vydal jsem se na blízké pohoří ve Španělsku a zříceninu Sant Salvador. Mapa mi ukázala přibližně 8,5 km na vrcholek. Poslední cca 3 km převýšení 600 m. Vypadalo to náročně, ale i přesto jsem se vydal na cestu. Vyrazil jsem po osmé hodině ráno z Santa Margarida.

Cesta na vrchol

Zvolil jsem cestu mezi poli do vesnice Palau-Saverdera, která se nachází na úpatí hor. Odtud pomalu do kopce. Z široké cesty se stala malá, úzká cesta pro jednoho člověka. Cestou jsem udělal malou odbočku, podívat se na malé Dolmeny. Velikostně byly tak max 2 m vysoké. A pak vzhůru do výšin. Z Dolmenů jsem přešel na jinou stezku, kde už začalo výrazné stoupání. Cesta byla kamenitá, vetší balvany. Místy jsem se musel přidržovat rukama.

Opět malá odbočka k malé jeskyni. Byla jako malý pokoj. Akorát na přespání s ohništěm. Už z jesykně Cova de Veta Negra byl krásný výhled do údolí. Závěrečná část cesty na vrcholek byla velmi náročná. Kameny kam se podíváš. Musel jsem hodně dávat pozor, kam šlapu. Ovšem nakonec jsem dosáhl vrcholku la Creu de les Palomeres (669 m.n.m.), kde na mě čekal fantastický výhled na celý poloostrov. Až do míst, kde moře splynulo s nebem.

Zřícenina hradu

Hlavní cíl cesty, Sant Salvador Saverdera, o vrcholek vedle. Krásná zřícenina hradu z 11. století. K vidění byly zbylé hradby na severu, hlavní část hradu na jihu a na západě pozůstatek bašty. Patřil hraběti z Empúries. Našlo se i několik dochovaných informací, že hrad mohl být vystavěn už v období 9. stolení. Nicméně z vykopávek je patrné, že opevnění na tomto kopci bylo v podstatě od Starověku.
Nedaleko hradu se nachází Benediktinský klášter Sant Pere de Rodes, který také pochází z 9. století.

Sestup

Než jsem se vydal dolů, rozhodl jsem se pokračovat po vrchu přes la Verdelora až na Puig de Queralbs. Místy jsem se musel zastavit, rozhlédnout se říct: „Asi tudy“. Jelikož značení bylo někdy dost nevýrazné a cestičky malé a podobné. Nakonec se to trochu zlepšilo zelenými puntíky na kamenech. I tak se mi několikrát stalo, že jsem šel trochu jinudy. Když jsem odbočil konečně na cestu dolů, říkal jsem si chvíli, jestli jsem raději neměl jít stejnou cestou jako nahoru. Cesta byla velmi úzká, mezi křovím, malých kamínků a hlína. A hlína dost klouže, takže jsem musel být velmi opatrný. I přesto se mi dvakrát stalo, že jsem uklouzl. Dostat se až dolů byl trochu oříšek. Ale stálo to za to.